Moje jméno E´Miu značí v tibetském překladu - Panenka.
Narodila jsem se 1.3.2009 v chovatelské stanici Schambala v České republice.

LAMLEH Linie kohoutková výška:   37,5 cm barva :                   sobolí, bílé znaky zuby  :                    plnochrupá, skus nůžkový povaha  :                příjemná, milá :) HD, DKK :               A / A  -  0/0 PRA:                      Negativní PLL :                      CLEAR CCL :                      FREE ( Mother:  Mocowodos X-Model Xantia FREE                    Father :  Senge of   Sjo Who Sji Bib FREE )

Zdravím všechny nadšence, návštěvníky a milovníky plemene tibetský teriér. Velké HAF pro ty, jenž se přes nepřehlédnutelné kavkazany a charismatickou gordonní šlechtu proklikali až k sluníčkovým psům - plemeni tibetský teriér. A chtějí se tak dozvědět něco o mojí maličkosti.
Jsem moc ráda, že se mohu představit a povyprávět si - to já tuze miluju - kecat:). Na druhou stranu, čemu se divit ? - Jsem přeci společenské plemeno. A jak říká panička:  ukecaná, až uši bolí... Samozřejmě, že umím být i dáma na úrovni, ale to už předbíhám. Takže do toho....

Kde teď bydlím : Slavkov u Brna - Němčany    
Oblíbená zásada : Jááááááá jsem tadyyyyy !
Oblíbená hračka : papillon Piškot a panička
Oblíbená zábava : vytahování kapesníků i z kapes a následné cupování. Následuje kradení ponožek
Oblíbená činnost :  velice často k nám na návštěvu chodí pan SÁMO  ( samo,samo, to samo... ) - To když se panička ptá: Jak se to stalo, kdo to udělal, kam to zmizlo ... ?
S úsměvem drze sobě vlastním odpovídám - dnes tu byl zase na návštěvě pan Sámo.....
Oblíbené jídlo :  vše co leží někde venku a panička na to křičí fuj, ale ze všeho nejvíc slimáci a kobylky.

"Nikdy nekousne, když prostě vrčí. Nikdy nezavrčí, když se tváří roztomile. Ať už provedl cokoli, bude se vždy tvářit, že za to může kočka." (Stuart a Linda Macfarlaneovi)
To mi připomnělo, když jsme se svým parťákem papillonem jménem Piškot roztrhli polštář a po celé místnosti byly kousky peříček.... Ale v zájmu boje, škola hrou... :) Výraz jsme pak měli zcela totožný.

"Psí zásada přátelství: nejlepší přítel je ten, kdo drží kost." (Stuart a Linda Macfarlaneovi)
Když mi zrovna panička nemůže podržet moji oblíbenou žvýkací kost, pokusím se ji dát do ruky ještě někomu jinému. Pokud všechny pokusy selžou ,jsem donucena podržet si ji sama nebo ji hodně daleko odhodit a upoutat tak znovu na sebe pozornost:)


Dobře vycvičený pes se nikdy nepokusí brát Ti  Tvé jídlo. Pouze docílí toho, že se budeš cítit vinen, když se s ním nerozdělíš. ( Helen Thomsonová )
Tak tohle já opravdu neprovádím, budiž mi to ke cti.

"Dokonce i ve spánku odhalí, jak někdo vyškrabává poslední zbytek dobroty ze sklenice v kuchyni, která je o čtyři patra níž, a řítí se dolů po schodišti, aby ji vylízal dočista." (Trevor Grove)
Pokud bych k tomu měla možnost, věřím, že bych to dokázala.  Naštěstí po schodišti kvůli dobrotě neběhám . Nemáme schodiště. Ale pokud jsme v obýváku a někdo jde do kuchyně, radostně se k němu připojím - no co kdybych náhodou něco dostala že.....V případě, že zrovna v kuchyni nejsem, objevím se tam s prvním zašustěním pytlíku, otevřením skříňky nebo dobře známým zvukem otvírající se ledničky:)

Kdyby psi uměli mluvit, patrně bychom s nimi vycházeli stejně špatně jako s lidmi.
Já tedy umím mluvit velmi, ale po svém. Tak to se nepočítá:)