Jsem Tibetská teriérka  E´MIU LAMLEH Schambala. Ráda bych Vám blíže představila naše plemeno tak, jak jej vidím já. V povědomí lidí ještě nejsme tolik známí jako jiná plemena, ale myslím, že se snad začíná blýskat na lepší časy. My si to opravdu zasloužíme.

 

PORTRÉT PLEMENE:

Neměli by jste se nechat zmást v názvu plemene slovíčkem teriér. Chytré publikace uvádějí, že jsme středně velcí psi s dlouhou srstí. Psi 35,6 až 40,6 cm (14 – 16 palců), feny o něco menší. Vážíme průměrně mezi 8-15kg.
Původně jsme byli charakterizováni jako pes ovčácký. Postupem času, změnou prostředí a různými okolnostmi se z nás stali psi společenští. K názvu teriér jsme přišli úplně čirou náhodou díky nevědomostí Angličanů, kteří mají plemeno Tibetského teriéra pod patronátem. Ti totiž, když  blíže poznali naši živelnou povahu, a já mám radost ze života náramnou  a um vládnutí obrovským temperamentem,jenž je pro TT charakteristicky nejvýraznějším rysem, byli tak udivení, že ani mnoho nepřemýšleli, a rovnou nás nazvali teriérem. Také i pro stálou radost ze života, která z nás vyzařuje již na dálku a vysokou inteligenci. A pravda, i trocha té svéhlavosti hrála roli. Nejsme úplně tvrdohlaví, ale přesto …. tvrdohlaví. Dobrá, ať si to  panička nazývá tou svéhlavostí ….
Ale což, co se stalo, nejde odestát a tak se jmenujeme tibetský teriér.
To je naše druhá přirozenost – mít něco zvláštního.
Jsme živí, milí a přátelští psi. Pravda – občas k cizím nedůvěřiví. Ale to musíme, jelikož je tomu tak uvedeno ve standardu. Jsme bezva společníci, ať už jde o vážné chvíle, či kde jakou neplechu. Můžeme lenošit, válet se …. Odpočívat. Milujeme sport, túry, výlety, a všemožné různé aktivity.  Přizpůsobíme se úplně všemu, jen abychom byli stále pořád nablízku svému pánovi. Jelikož páneček či panička jsou pro nás tím nejdůležitějším na celém širém světě. Co se týče přesného vzhledu, exteriéru apod. vše najdete v záložce standardu – na stránkách ČMKU – skupina IX, plemeno společenské. http://www.cmku.cz/index2.php?plemena_skupiny=9

NĚCO MÁLO Z HISTORIE

Pocházíme z Tibetu – jak ostatně napovídá sám název plemene. Ve své domovině jsme se museli umět postarat sami o sebe.Takže opravdu zvládneme vše, co si umaneme. Měli jsme to náročné. Obyčejní kočovníci a prostí lidé v Tibetu využívali našich služeb. Ve své domovině jsme se původně proháněli kolem stád tibetských jaků, koz a ovcí. Dohlíželi, aby bylo vše v pořádku. A taky jsme převáděli zvířata na zelenější pastvu. Občas nám pomáhali i Tibetské dogy a se všemi jsme museli umět dobře vycházet. Takže jsme i cosi jako diplomaté.
Že by Tibetský teriér mohl být zakladatelem celé řady ovčáckých plemen? Např.polský ovčák nížinný, bobtail, bearded kolie, ale klidně i briard ? Některé statistiky to uvádějí. A vlastně proč ne …. Ne  nadarmo, když je potkáme na výstavách se zdravíme ahoj velký brácho, ahoj velká sestřičko.
Dočtete se o nás již v zápiscích Marca Pola. V Tibetu jsme ztotožňováni se sněžnými lvy Sengee - a najdete nás tak i ve znaku Tibetu. A že nám to tam móóóc sluší. Ale popravdě jsem ráda, že nejsem lev, to bych se pak nevlezla k paničce do postele.
Bydleli jsme i v buddhistických klášterech a měli i jiný, neméně důležitý úkol – dělat mnichům společníka. Byli jsme pro ně to nejvzácnější co měli a těšili jsme se obrovské úctě … a pak – začátkem všeho byl dárek…. V roce 1922 anglická lékařka dr.Agnes R.H. Greigová za své lékařské služby dostala darem fenečku Bunti , kterou si společně ještě se psem Rajah dovezla do Anglie, kde nás zapsali do registru a tak to všechno vlastně začalo. Ale o tom se dočtete, budete li chtít skoro v každé publikaci o TT, takže se tu nebudu opakovat. Do Evropy jsme se dostali začátkem minulého století.

 VZHLED:

V Tibetu je a bylo pro přežití potřeba cílené harmonie, a tak jsme těmto potřebám zcela přizpůsobeni. Máme velké kulaté tlapy. Ty jsou jistotou při skocích a dopadu. Hustá srst nás chrání. I ta, jenž až dorosteme nám zcela padá přes oči. Ochraňuje nás proti ostrému slunci, dešti, větru, sněžení, vánici. A v podstatě všem rozmarům počasí.
Huňatý ocásek, jenž nosíme stočený na zádi naši ochranu jen podporuje. Zabraňuje prochladnutí ledvinové části. A navíc působí jako kormidlo, když zrovna honem rychle musíme změnit směr běhu. Jsme chvíli tam a hnedle zase tamhle.
Máme kvadratický, zcela vyvážený tvar těla což je naprosto ideální k toulkám po horách. Že jsme fantasticky mrštní snad ani nemusím zdůrazňovat.
Proti vlhku, chladnu, mrazu nebo naopak velkému teplu nás chrání hustá podsada. Dlouhá krycí srst zajistí, že hned tak nepromokneme. Voda se totiž nedostane až na kůži. Vše by šlo vyzvednout jedním slovem – účelnost.
A navíc je naše srst samočisticí. Srst je suchá, a tak nemá charakteristický psí pach. Tím se také značně odlišujeme od ostatních plemen. Vlastně jsme pořád voňaví. Tedy až na nějaké ty kolize při vycházkách.
Přijde Vám, že naše srst je na údržbu velmi náročná? Může se to tak možná zdát, ale pokud se pravidelně pročesává, není s ní až tak velká práce. Nelíná, jen je třeba pravidelně odstraňovat tu starou srst. A věřte, že když budeme od malička naučení na česání, ty chvíle spolu strávené u krášlení si budeme pěkně užívat. Teda já u toho vždy pěkně chrupkám a občas hodím po paničce okem, jestli je jako vše v pořádku. Pokud však chceme být miss , tj. účastnit se výstav a show, je jasné, že si pánečci budou muset najít mnohem více času na údržbu našich chlupů. A my se odvděčíme krásnou, zářivou srstí a budeme se prezentovat jako královna.  Někomu to trvá rok, jinému dva někdo dokonce má srst hotovou až ve 3 či dokonce 4 letech. Ale ten výsledek pak stojí za to. Úžasné pokoukáníčko, jak se v kruhu proháníme se svým typicky tibeťáckým, ladným, svižným pohybem a splývavou, udržovanou dlouhou srstí.
A jakou že má barvu Tibetský teriér? Jaké máš přání řekni si …. Splníme vše, protože… Nejčastějším zbarvením je černá, černá s bílými znaky a sobolí. Ale jinak barevností opravdu přímo hýříme - od bílé, krémové, zlaté, šedé nebo kouřové. A když si k tomu připočtete tisíc různých variant světlostí a tmavostí těch či oněch barev a odstínů ještě zdaleka nebudete u konce. Dvoubarevní, tří barevní – vše je možné. Jen játrová a čokoládová barva není dle standardu přípustná.