Jsem Tibetská teriérka E´MIU LAMLEH Schambala. Ráda bych Vám blíže představila naše plemeno tak, jak jej vidím já. V povědomí lidí ještě nejsme tolik známí jako jiná plemena, ale myslím, že se snad začíná blýskat na lepší časy. My si to opravdu zasloužíme.
PORTRÉT PLEMENE:
Neměli by jste se nechat zmást v názvu plemene slovíčkem teriér. Chytré publikace uvádějí, že jsme středně velcí psi s dlouhou srstí. Psi 35,6 až 40,6 cm (14 - 16 palců), feny o něco menší. Vážíme průměrně mezi 8-15kg.
Původně jsme byli charakterizováni jako pes ovčácký. Postupem času, změnou prostředí a různými okolnostmi se z nás stali psi společenští. K názvu teriér jsme přišli úplně čirou náhodou díky nevědomostí Angličanů, kteří mají plemeno Tibetského teriéra pod patronátem. Ti totiž, když blíže poznali naši živelnou povahu, a já mám radost ze života náramnou a um vládnutí obrovským temperamentem,jenž je pro TT charakteristicky nejvýraznějším rysem, byli tak udivení, že ani mnoho nepřemýšleli, a rovnou nás nazvali teriérem. Také i pro stálou radost ze života, která z nás vyzařuje již na dálkuavysokou inteligenci. A pravda, i trocha té svéhlavosti hrála roli. Nejsme úplně tvrdohlaví, ale přesto .... tvrdohlaví. Dobrá, ať si to panička nazývá tou svéhlavostí ....
Ale což, co se stalo, nejde odestát a tak se jmenujeme tibetský teriér.
To je naše druhá přirozenost - mít něco zvláštního.
Jsme živí, milí a přátelští psi. Pravda - občas k cizím nedůvěřiví. Ale to musíme, jelikož je tomu tak uvedeno ve standardu. Jsme bezva společníci, ať už jde o vážné chvíle, či kde jakou neplechu. Můžeme lenošit, válet se .... Odpočívat. Milujeme sport, túry, výlety, a všemožné různé aktivity. Přizpůsobíme se úplně všemu, jen abychom byli stále pořád nablízku svému pánovi. Jelikož páneček či panička jsou pro nás tím nejdůležitějším na celém širém světě. Co se týče přesného vzhledu, exteriéru apod. vše najdete v záložce standardu - na stránkách ČMKU - skupina IX, plemeno společenské.
JAKÝ VLASTNĚ TIBETSKÝ TERIÉR JE?
Na první pohled z nás čiší hrdost. Temperamentní, bystří, odvážní a také zvědaví. Odolní, s velkou vytrvalostí. Pro svoji velkou samostatnost (která byla v naší původní domovině vyžadována) a vysokou inteligenci, je nutné při naší výchově dbát na důslednost (ale u kterého plemene ne).A není tajemstvím, že nespravedlivá nebo tvrdá výchova nadělá mnohem víc škod než užitku a psa poznamenává na celý život. Pokud jsme od malička v kontaktu se "svou smečkou", a je nám věnován dostatek času s laskavým vedením, vyrosteme v hrdého, sebevědomého a bezproblémového psa. Nemáme rádi dril a tímto stylem u nás rozhodně nic nepořídíte. Chcete li - nepochodíte vůbec. Ale vezmete li výchovu formou hry a pozitivní motivace, budete se divit jakých dosáhnete úspěchů! Malým tajemstvím je využít naší zvědavosti, dáme se tak nalákat na cokoliv. Neobroušený diamant se při správném vedení přemění v opravdový poklad.... Ano i to jsme my.Pro chov v kotci se rozhodně nehodíme, a to pro naši bezmeznou oddanost a lásku k svému pánovi. Bez kontaktu s blízkým člověkem bychom velmi strádali. Sice s přezíravým pohledem snášíme ty vaše odchody do práce, ale jen proto, že víme, že se zase vrátíte zpět. A to je potom uvítání!
Umíme zhodnotit situaci. Vše se snažíme řešit v míru a za bohatého vrtění svého ocásku. Milujeme svého pána z celého svého srdce, do kterého napasujeme i všechna ostatní domácí zvířata. Oplýváme příjemnou vlastností - nekonfliktností.
VZHLED:
V Tibetu je a bylo pro přežití potřeba cílené harmonie, a tak jsme těmto potřebám zcela přizpůsobeni. Máme velké kulaté tlapy. Ty jsou jistotou při skocích a dopadu. Hustá srst nás chrání. I ta, jenž až dorosteme nám zcela padá přes oči. Ochraňuje nás proti ostrému slunci, dešti, větru, sněžení, vánici. A v podstatě všem rozmarům počasí.
Huňatý ocásek, jenž nosíme stočený na zádi naši ochranu jen podporuje. Zabraňuje prochladnutí ledvinové části. A navíc působí jako kormidlo, když zrovna honem rychle musíme změnit směr běhu. Jsme chvíli tam a hnedle zase tamhle.
Máme kvadratický, zcela vyvážený tvar těla což je naprosto ideální k toulkám po horách. Že jsme fantasticky mrštní snad ani nemusím zdůrazňovat.
Proti vlhku, chladnu, mrazu nebo naopak velkému teplu nás chrání hustá podsada. Dlouhá krycí srst zajistí, že hned tak nepromokneme. Voda se totiž nedostane až na kůži. Vše by šlo vyzvednout jedním slovem - účelnost.
A navíc je naše srst samočisticí. Srst je suchá, a tak nemá charakteristický psí pach. Tím se také značně odlišujeme od ostatních plemen. Vlastně jsme pořád voňaví. Tedy až na nějaké ty kolize při vycházkách.
Přijde Vám, že naše srst je na údržbu velmi náročná? Může se to tak možná zdát, ale pokud se pravidelně pročesává, není s ní až tak velká práce. Nelíná, jen je třeba pravidelně odstraňovat tu starou srst. A věřte, že když budeme od malička naučení na česání, ty chvíle spolu strávené u krášlení si budeme pěkně užívat. Teda já u toho vždy pěkně chrupkám a občas hodím po paničce okem, jestli je jako vše v pořádku.Pokud však chceme být miss , tj. účastnit se výstav a show, je jasné, že si pánečci budou muset najít mnohem více času na údržbu našich chlupů. A my se odvděčíme krásnou, zářivou srstí a budeme se prezentovat jako královna. Někomu to trvá rok, jinému dva někdo dokonce má srst hotovou až ve 3 či dokonce 4 letech. Ale ten výsledek pak stojí za to. Úžasné pokoukáníčko, jak se v kruhu proháníme se svým typicky tibeťáckým, ladným, svižným pohybem a splývavou, udržovanou dlouhou srstí.
A jakou že má barvu Tibetský teriér? Jaké máš přání řekni si .... Splníme vše, protože... Nejčastějším zbarvením je černá, černá s bílými znaky a sobolí. Ale jinak barevností opravdu přímo hýříme - od bílé, krémové, zlaté, šedé nebo kouřové. A když si k tomu připočtete tisíc různých variant světlostí a tmavostí těch či oněch barev a odstínů ještě zdaleka nebudete u konce. Dvoubarevní, tří barevní - vše je možné. Jen játrová a čokoládová barva není dle standardu přípustná.
NĚCO MÁLO Z HISTORIE
Pocházíme z Tibetu - jak ostatně napovídá sám název plemene. Ve své domovině jsme se museli umět postarat sami o sebe.Takže opravdu zvládneme vše, co si umaneme. Měli jsme to náročné. Obyčejní kočovníci a prostí lidé v Tibetu využívali našich služeb. Ve své domovině jsme se původně proháněli kolem stád tibetských jaků, koz a ovcí. Dohlíželi, aby bylo vše v pořádku. A taky jsme převáděli zvířata na zelenější pastvu. Občas nám pomáhali i Tibetské dogy a se všemi jsme museli umět dobře vycházet. Takže jsme i cosi jako diplomaté.Že by Tibetský teriér mohl být zakladatelem celé řady ovčáckých plemen? Např.polský ovčák nížinný, bobtail, bearded kolie, ale klidně i briard ? Některé statistiky to uvádějí. A vlastně proč ne .... Ne nadarmo, když je potkáme na výstavách se zdravíme ahoj velký brácho, ahoj velká sestřičko.
Dočtete se o nás již v zápiscích Marca Pola. V Tibetu jsme ztotožňováni se sněžnými lvy Sengee - a najdete nás tak i ve znaku Tibetu. A že nám to tam móóóc sluší. Ale popravdě jsem ráda, že nejsem lev, to bych se pak nevlezla k paničce do postele.
Bydleli jsme i v buddhistických klášterech a měli i jiný, neméně důležitý úkol - dělat mnichům společníka. Byli jsme pro ně to nejvzácnější co měli a těšili jsme se obrovské úctě ... a pak - začátkem všeho byl dárek.... V roce 1922 anglická lékařka dr.Agnes R.H. Greigová za své lékařské služby dostala darem fenečku Bunti , kterou si společně ještě se psem Rajah dovezla do Anglie, kde nás zapsali do registru a tak to všechno vlastně začalo. Ale o tom se dočtete, budete li chtít skoro v každé publikaci o TT, takže se tu nebudu opakovat. Do Evropy jsme se dostali začátkem minulého století.
ZÁVĚR - ANEB SEČTENO A PODTRŽENO:
Jsme velmi atraktivní, temperamentní a společenští psi, co si umí všechny kolem sebe pěkně omotat kolem prstu. Psi s výjimečnou, jedinečnou povahou, myšlením a vzácnou inteligencí. Potřebujeme být neustále v kontaktu se svým pánem a jsme maximálně vhodní pro držení v bytě či domě.Máme velké srdce a vždy rozdáváváme štěstí, radost a pohodu. Jsme psi slunečné povahy. Když zahlídnete naše očka neb alespoň očko, vždy se i uvnitř vás rozsvítí malé sluníčko. Nemáme rádi stres a hádky - jsme pak velmi sklíčení a nešťastní, proč že vlastně ty lidičky okolo nás nemají radost ze života.
V Tibetu nás nazývají "malí lidé" a já jsem velmi ráda, že mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že toto označení je pravdivé a zcela výstižné. Přesně to totiž plně vystihuje povahu tibetského teriéra. A věřte, že i moje panička přikyvuje.
Jsme velmi vnímaví, naše výchova musí být důsledná, ale spravedlivá. Máme výbornou paměť.
K cizím lidem si zachováváme odstup, aneb jistou rezervovanost. Jsme výborným hlídačem, ale pouze ve smyslu upozorňování. Pokud o něčem víme, je logické, že chceme, aby o tom věděli i všichni ostatní. Nikdybychom nikoho nenapadli. Můžete s námi provozovat turistiku, sport, agility, výlety v přírodě anebo i jen obyčejné lenošení.... prostě cokoli co si umanete vy, nebo my.
A pokud si jednou TT pořídíte, dejte nám prosím vědět. Víte přeci, že stále vyhledáváme nové kamarády, kteří mají jisto jistě už teď místo v našem velkém srdci.
Vaše Tibetská teriérka E´Miu Lamleh Schambala.
foto a text Marta Ščudlová
CHS FCI Áres Šamarkan